Domů

Začínáme s PC

O komponentech v PC a nákupu

• Článek představuje hlavní komponenty (součásti) uvnitř skříně PC, představí termín "minimální HW požadavky" a na konci přinese poznámky ovlivňující rozhodování při nákupu. U popisu komponent jsou uvedeny i některé specifikace s mnoha technickými termíny, které však nejsou vždy podrobně vysvětleny, neboť většina z nich by vydala na samostatný článek.
• Většina lidí nepotřebuje rozumět tomu, co je uvnitř. Počítač koupí v hypermarketu a nechají se ovlivnit vzhledem a reklamou. Pokud nejste trochu zkušenější, můžete koupit předražené PC a vašeho výběru později litovat. Ideální je využít počítačových firem a nechat si počítač sestavit na přání. Pokud již nějaký počítač máte, můžete zkusit zjistit, zda nějaké komponenty nemohou dále sloužit nebo zda výměnou některých starších nezískáte vylepšení, které bude ještě nějaký čas dostatečně stačit vašim potřebám. Úplně takto jednoduché to vždy není. Počítač je však jakousi stavebnicí, kdy vhodnou výměnou dílu lze provést vylepšení (anglicky provést Upgrade). Na možnosti vylepšení je vhodné myslet již při nákupu.
• Samotný výběr komponent může být poměrně složitý, komponenty nelze vybírat zcela libovolně. Článek je o komponentech a není o doporučeních. Psát o doporučeních by znamenalo psát o novinkách a změnách na trhu, a to může být každý týden. To není naším cílem. Pouze chceme, aby každý věděl, z čeho se počítač skládá. Pro rady doporučuji odborníky v počítačových obchodech, nebo zkusit rady zkušenějších, či hledat informace věnující se tématu podrobněji - to můžou být internetové obchody, internetová fóra, servery věnující se recenzím HW. Ideální je více zdrojů, neboť každý může mít jiné zkušenosti, jiné názory a poměrně dost rozdílné výsledky z programů testujících výkon. Odborník by vám měl pomoci s výběrem dle budoucího způsobu využívání. Nejvýkonnější počítače jsou vyžadovány pro hry, práci s grafikou a videem. Méně výkonné stačí pro běžnou kancelářskou činnost a internet. I levný počítač vám může stačit, ale musíte říci, co od něj očekáváte. Prodejce by měl odpovědět, zda vám bude vyhovovat, a optimálně sladit výběr komponent.

Komponenty

Příklady skříní (www.morex.cz)

• Skříň (Case, chassis) - Slouží pro pohodlné uložení komponent. Liší se provedením (Tower, Desktop), formátem (AT, ATX, MicroATX, BTX), různým vzhledem a materiálem, z kterého je skříň vyrobena (nejčastěji ocel, hliník a plast). Vnitřek skříně by měl být dostatečně velký pro uložení všech částí a zároveň zajistit dobré proudění vzduchu pro omezení vzniku přílišného tepla uvnitř skříně. Uvnitř skříně jsou obvykle standardní úchyty na základní desku, mechaniky, disky a více pozic pro dodatečné ventilátory. Pro náročné existují různá příslušenství pro vylepšení vzhledu a funkčnosti. 

• Zdroj (computer power supply unit, Computer PSU) - Zabezpečuje napájení všech komponent. Obvykle bývá kupován jako součást skříně, ale lze kupovat skříň a zdroj odděleně. Liší se formátem (AT, ATX, MicroATX, BTX), výkonem a kritériem bývá i hlučnost daná typem použitého chlazení (ventilátory 8 až 15 cm nebo pasivní chlazení). Velký ventilátor chladí nejen zdroj, ale slouží i k proudění vzduchu a odvádění tepla mimo skříň. Standardem je 350 - 400W s 12cm ventilátorem, pro nejvýkonnější PC to může být 500W a výše. Údaj o výkonu zdroje neudává skutečnou spotřebu počítače. Ta je obvykle o desítky procent nižší. Skutečný výkon a vlastnosti zdroje o stejném udávaném výkonu se mohou u různých výrobců značně lišit. Výběr zdroje se doporučuje nepodceňovat, zdroje mohou časem odejít a s sebou mohou vzít i celý počítač. 

• CPU (CPU / Central Processor Unit / Mikroprocesor) - Procesor je elektronický čip pro načítání dat a instrukcí z paměti a jejich zpracování. Od výběru procesoru se odvíjí výběr dalších částí počítače.
• Výkon lze orientačně posuzovat dle výrobcem udávané frekvence procesoru udávající rychlost zpracování nejzákladnějších operací v MHz (200-xxxx), případně v GHz (0,2 -xx). Čím výkonnější procesor, tím bývá i výkonnější počítač (podle typu používání mají na výkon vliv i další komponenty, jako operační paměť, pevný disk a grafická karta). Pouze rychlost v MHz není vždy důležitá a velký vliv má architektura u jednotlivých modelů, které se liší dle výrobců (AMD, Intel, IBM, VIA) a typů (Sempron, Athlon, Pentium4, Prentium Core 2,..) . Při výběru je vhodné nechat si poradit od zkušenějších, případně najít podrobné informace a testy na internetu.
• Procesory se neustále vyvíjejí a jejich cena klesá. Mnoho pokročilých uživatelů nekupuje nejvýkonnější procesor, ale jdou cestou kompromisu a myslí na jeho budoucí výměnu, ušetřené peníze věnují do ostatních komponent, především do základní desky s velkým potencionálem pro budoucí výměnu procesoru (dobré technické parametry a typ použité patice). Většinou však doba mezi výměnou není příliš dlouhá, typicky několik měsíců. Nejde o roky, jak by si někdo mohl myslet. Mnoho jich mění víc komponent včetně základní desky nebo celý počítač.

Výpis z technické specifikace pro procesory AMD

Výpis z technické specifikace pro procesory Intel

• Základní deska (MB, Motherboard, Mainboard) - Základní část počítače zajištující hned několik činností:
• Zajišťuje fyzické připojení dalších částí pomocí slotů, konektorů a patic, některým poskytuje potřebné napájení, jiným pouze řídící instrukce a data.
• Zajišťuje komunikaci mezi všemi připojenými součástmi.
• Integruje některé komponenty (další čipy a související elektronické části), které jsou obvykle připojovány do rozšiřujících slotů, například zvukovou kartu, síťovou kartu, při použití vhodného čipsetu i grafickou kartu.
• Existuje velké množství desek určených pro různé procesory a s velice rozdílnými vlastnostmi. Pro kancelář je možné za určitých podmínek použít levnou desku s integrovanou grafikou. Pro hry a multimedia je vhodné nějakou lepší desku s grafickou kartou ve slotu PCIEx (Starší slot AGP se již moc nepoužívá). Pokud karta nemá nějakou HW část integrovanou přímo na desce, řeší se to obvykle nějakou přídavnou kartou nebo nějakým externím zařízením.
• Čipová sada (Chipset) - Sada více integrovaných obvodů (čipů) pro určitou činnost. V případě počítačů se o čipsetech hovoří v souvislosti s grafickou kartou a základní deskou. Na základní desce je čipová sada obvykle tvořena dvěma čipy označovanými jako Northbridge a Southbridge. Vlastnosti čipové sady na základní desce určují podporované procesory, typ pamětí, typ sběrnice a další vlastnosti.
• Northbridge - Severní můstek zajištující komunikaci mezi procesorem, grafickou kartou přes sběrnici AGP nebo PCIe 16x/8x , jižním můstkem a paměťovou sběrnicí (u nových procesorů AMD je paměťový řadič součástí procesoru). Severní můstek má za úkol spojení nejnáročnějších částí na desce a poté s jižním můstkem.
• Southbridge - Jižní můstek realizuje obsluhu pomalejších komponent na základní desce.
• Zajišťuje připojení disků a mechanik přes SATA a PATA.
• Zajistí připojení periferních částí přes USB a SUPER I/O (klávesnice).
• Podpora zařízení připojovaných přes PCI nbeo PCIe
• Volitelně podpora zvukových čipů a síťových karet.
• Nejznámější výrobci čipů pro výrobce základních desek jsou firmy Intel, AMD, nVidia a VIA Technologies.
• Příklady čipových sad Intel: 845PE, 848P, 865P, 915P, 915G, G33, P31, P35, 975X
• Příklady čipových sad AMD: ATI Radeon™ Xpress 1100, AMD 580X CrossFire™, AMD 690 Series 
• Příklady čipových sad Nvidia: nForce 680a SLI, nForce 650i Ultra, nForce 500
• Příklady čipových sad VIA Technologies: K8T900, K8T890, K8M890, PT890, P4M900, P4M890

Příklady specifikací pro základní desky. Každý řádek může být kritériem při výběru.

• Patice (Socket) - Typ uchycení procesoru na základní desce. V kombinaci s vlastnostmi základní desky určuje, jaký typ procesoru může být v počítači použit. Důležité pro vylepšení v budoucnosti (Upgrade). Pokud zakoupíte počítač se starší paticí, kdy se nepředpokládá použití pro nové procesory, pravděpodobně bude  v budoucnu problém s výměnou procesoru (problém může vzniknout také při špatné základní desce, pokud již desky nejsou na trhu a vy potřebujete počítač rychle opravit). Nejznámější typy patic:
• Patice pro procesory AMD (od nejstaršího): Socket 7, A (462), 754, 939, AM2, F (L1) (1207FX)
• Patice pro procesory Intel (od nejstaršího): Socket 478, 603, 604, T (775),

• Chlazení - Součástí počítače bývá několik ventilátorů. Základní jsou umístěny na CPU, grafické kartě, zdroji a základní desce na čipsetu. Součástí skříně můžou být přídavné ventilátory pro lepší proudění vzduchu. Provedení a kvalita skříně a chladičů s ventilátory značně ovlivňuje stabilitu systému a hlučnost. Mezi základními jsou ventilátor procesoru, chladič grafické karty a chladič ve zdroji. Základní rozdělení je na pasivní chladiče (bez ventilátoru) a aktivní (s ventilátorem). Spíše výjimečně se lze setkat i s nějakým jiným typem chlazení, například vodním.

• Operační paměť (RAM) - Paměť pro uložení dat po zapnutí počítače. Hlavní paměť pro komunikaci s procesorem, který je zpracovává. Pokud nejsou data v operační paměti RAM, jsou čtena z pevného disku, který je mnohonásobně pomalejší. To je problém při malé paměti RAM, kdy se moc dat do RAM nevejde a z pevného disku se musí číst častěji, což může práci na počítači zpomalovat. Při výpadku proudu nebo vypnutí jsou data smazána. Obvyklá velikost se pohybuje v rozsahu 256MB až 2048MB (2GB). Velikost a rychlost paměti ovlivňuje společně s procesorem výkon a možnosti celého počítače. Při koupi je nutné dát pozor, jaký typ je používán ve vaší základní desce. Při koupi nového jsou používány obvykle paměti DDR2 nebo nově DDR3 s upřesněním rychlosti (400 - 1066MHz).

KVR800D2E5/512 512MB 64M x 72-Bit DDR2-800 CL5 ECC 240-Pin DIMM - Clock Cycle Time (tCK) CL=5 2.5ns (min.) / 8ns (max.), Row Cycle Time (tRC) 60ns (min.), Refresh to Active/Refresh Command Time (tRFC) 105ns, Row Active Time (tRAS) 38ns (min.) / 70,000ns (max.), Single Power Supply of +1.8V (+/- .1V), Power 2.025 W (operating), UL Rating 94 V - 0

• Pevný disk (HDD, Hard Disk) - Paměť s magnetickým záznamem dat pro trvalé uložení uživatelských dat a dokumentů (Data na disku zůstanou i po vypnutí počítače). Mj. je na něm uložen operační systém a nainstalované programy. Obvyklá velikost na starších počítačích byla jen desítky až stovky MB. U nových to jsou obvykle stovky GB. Před samotným používáním je disk nutné rozdělit a naformátovat. V porovnání s pamětí RAM je přístup a čtení z disku mnohem pomalejší. Při koupi rozhoduje celková velikost, cena z 1GB, rychlost otáček, velikost vyrovnávací paměti a rozhraní, přes které je disk připojován.

• formátování - příprava disku k běžnému použití. Provede se vytvoření systému souborů a kontrola, zda disk neobsahuje vadné soubory. Pokud formátujeme disk obsahující data, pak o tyto data přijdeme.

• Mechanika pružných disků (disketová mechanika - FDD) - Mechanika pro čtení a zápis na vyměnitelné pružné disky (diskety). Pro práci s disketami a přenášení malých souborů. (Udávaná velikost je 3.5" a kapacita 1,44MB). Nevýhodou je nízká rychlost pro čtení a zápis, malá kapacita a nízká spolehlivost. Pro distribuci dnešních programů se používá spíše disk CD. U některých PC již mechanika chybí a jsou používány spíše USB Flash disky. Diskety je nutné chránit před fyzickým poškozením, teplem a silným elektromagnetickým polem.

• Grafická karta (VGA) - Ovlivňuje kvalitu obrazu a plynulost grafického zpracování dat. Důležité pro multimedia, hry a filmy. Hlavní parametry:
• Grafický čip - ovlivňující kvalitu, rychlost zpracování a podporované funkce. Typ čipu je hlavním ukazatelem výkonu a podporovaných vlastností. Někteří prodejci uvádějí zjednodušenou podobu, z které nelze zjistit, o jaký čip se jedná, např. GeForce8 souhrnně označuje několik podtypů s velmi rozdílnými vlastnostmi a cenou.
• Paměť - některé grafické karty využívají hlavní paměť počítače (RAM). To je ten nejhorší a nejpomalejší způsob, jak získat paměť pro grafickou kartu. Neúčinnější je rychlá a dostatečně velká paměť přímo na grafické kartě. V současnosti jsou to paměti DDR2, GDDR3 a GDDR4 s šířkou komunikační paměťové sběrnice od 64bit do 512bit a velikostí obvykle od 128MB do 768MB. Velikost paměti není hlavním ukazatelem výkonu karty, i když to jinde píší či říkají.
• Typ chlazení - další pohled na kvalitní a nekvalitní provedení grafické karty. Při špatném chlazení se karta může přehřívat a zničit. Kvalitní pasivní chladič zde může odvést lepší práci než nekvalitní chladič s ventilátorem.
• Tabulka pro specifikaci grafických čipu GeForce8 ze stránek www.nvidia.com:

• Optické mechaniky - mechaniky používající pro čtení a záznam laserový paprsek, který se tvoří a zaostřuje přes optické čočky.
• Dle typu:

• Combo - mechaniky podporující více medií, ale neumějící na všechny zapisovat. Nejznámější je DVD Combo, které umí čtení DVD a zápis na CD-R(RW).
• DVD±RW - Multiformátová vypalovačka umožňující zapisovat a číst téměř na všechny média DVD a CD. Výjimkou můžou být media DVD-RAM a dvouvrstvá DL. Staré vypalovačky uměly pracovat bud s DVD-R nebo s DVD+R.
• Někomu se můžou zdát media stejná. Rozměry klasických CD i DVD jsou stejná. Nejjistější je rozlišit je dle popisu, který bývá na médiu uveden. Pokud se jedná o media určená pro zápis, která neobsahují již nějaká data, bývá obvykle uvedeno označení a podporovaná rychlost zápisu. Dle výrobce a typu media může být různá kvalita (životnost) a použitelnost (kompatibilita) v jednotlivých zařízeních. Posuzování kvality je poměrně složité. Nejznámější firmy jsou 3M, Maxell, Philips, SONY, TDK, Traxdata, Verbatim. I některé modely od největších výrobců jsou občas vyráběny jinými výrobci, např. od Ritek Co., Matsushita, InfoDisc a další. Použitelnost a kompatibilita medií je problematická především u neznačkových medií a je tak nutné hledat informace na internetu nebo vyzkoušet.
• Nejpoužívanější CD a DVD média pro optické mechaniky:
• CD/DVD/BD±ROM - Read Only Memory - Média pouze pro čtení, obvykle vyrobená lisováním, obsahující již nějaká data, např. hotové DVD s filmy distribuované k prodeji. Data nelze změnit.
• CD/DVD/BD±R - Recordable - Média pro zápis. Po zapsání dat již tato data nelze pozměnit ani smazat.
• CD/DVD/BD±RW (RE)- ReWritable - Přepisovatelné médium pro vícenásobný zápis s možností smazání a nového zápisu (přepsání).
• DVD-R(RW) (Formát pochází od firem Pioneer, Panasonic) vs DVD+R(RW) vs firem Philips, Ricoh, Sony). Plusový a minusový formát jsou obdobné formáty vzniklé rivalitou různých výrobců a v souvislosti s licenčními poplatky. Od roku 2005 většina mechanik v počítačích umí pracovat s oběma formáty, některé stolní přehrávače mohou preferovat pouze jeden formát. Některé přehrávače jsou navíc citlivější na typ média dle daného výrobce, případně typu povrchu.
• DVD-RAM - Typ DVD, který lze používat stejně jako pevný disk, bez nutnosti starostí s vypalovacím programem. Ne všechny DVD mechaniky podporují jeho používání a mírně problematická je vyšší cena a nižší rychlost. Velkou výhodou je kvalitní uložení dat, automatická kontrola zapsaných dat a možnost až 100 000 přepisů (u přepisovatelných DVD se hovoří o 1 000 přepisech). Windows Vista mají pro DVD-RAM přímou podporu v systému, pro starší systémy se obvykle řeší aplikacemi třetích stran, např. InCD.
• Blue-Ray (BD-ROM, BD-R, BD-RE) - Možný nástupce DVD. Nová generace médií a mechanik s možností uložení 25GB na jeden disk (50GB pro DL). V herních konzolách je použit v PLAYSTATION 3. Propagátorem je Blue-Ray Disc Association s více jak 170 velkými členy.
• HD DVD (High-Definition Digital Versatile Disc) - Konkurenční formát pro Blue-Ray a další možný nástupce DVD. Propagátoři tohoto formátu jsou Sanyo, NEC, RCA, HP, Toshiba, Niveus a Acer. Na média se vejde 15GB na jeden disk (30GB pro DL). V herních konzolách je použit v XBOX 360.

*používání není doporučováno, musí podporovat mechanika a vypalovací SW
**CD-RW 1-4x / CD-RW High-Speed 4-10X / CD-RW Ultra-Speed 10-24X - Některá autorádia a mechaniky ve spotřební elektronice měly se čtením přepisovatelných medií potíže, hodně záleželo na typu media (výrobci, podporovaná rychlost zápisu a někdy i rychlost, kterou bylo médium vypáleno). Nejstarší CD mechaniky číst CD-RW neumí (média čtou mechaniky s podporou Multiread, Multiread2 - téměř všechny CD a DVD mechaniky vyrobené po roce 2001. S médii High a Ultra přesto mohou být potíže i v novějších mechanikách).

• Double-Sided - Označení médií se záznamovou plochou na obou stranách média. Klasická jednostranná se označují SS (Single-Sided) nebo vůbec.
• Dual Layer (DL) - Označení medií a mechanik s podporou zápisu ve dvou vrstvách a umožňující na médium uložit až 2x více dat. Klasická jednovrstvá se označují SL (Single-Layer) nebo vůbec.
• Printable - Označení média s potiskovatelným povrchem pro přímý tisk s pomocí speciálních tiskáren.
• LabelFlash - Technologie, kdy se správným médiem a mechanikou lze popis na CD či DVD vytvořit pomocí laseru.
• DVD Kategorie dle velikosti:
• DVD-5 - SS/SL - 4.7GB (4.38 GB)
• DVD-9 - SS/DL - 8.5GB
• DVD-10 - DS/SL - 9.4GB
• DVD-18 - DS/DL - 15.9GB
• Na médiích není doporučeno šetřit. Při koupení nekvalitních neznačkových medií se může stát, že data se po několika měsících stanou nečitelnými. Některá média jsou s některými mechanikami nekompatibilní a mají problémy se zápisem a čtením již při prvním použití. Někdy může problém vyřešit nový firmware, jindy je nutné použít jiná média.
• Pro zjištění vlastností a informací o mechanice doporučuji program Nero InfoTool.
• Pro testování správné funkčnosti mechaniky doporučuji program Nero CD-DVD Speed. U DVD vypalovačky obvykle testuji rychlost čtení originálních CD, DVD, vypalovaných CD, DVD, případně ještě čtení přepisovatelných CD a DVD. Pokud se objevují výkyvy, je něco špatně (při pomalých rychlostech může být na vině režim PIO a stačí aktivovat režim DMA).

Nejčastější doplňující komponenty uvnitř počítače

• Zvuková karta - Karta zprostředkovávající zvukový vstup a výstup v počítači. U starších počítačů byly zvukové karty řešeny v podobě samostatných přídavných karet a postupně se prosadily jako standardní součást základní desky. První integrované zvukové karty měly nekvalitní zvuk a byly náročné na výkon počítače. To se změnilo a mnoho základních desek obsahuje čipy poskytující téměř nejvyšší kvalitu. Pro náhradu integrovaných řešení a pro nejnáročnější uživatele stále existují přídavné karty. Kromě kvality zvukové karty je nutné mít i odpovídající kvalitní reproduktory. Ideální je kombinace zvukové karty označované jako HD + reproduktory pro domácí kino (obojí ve variantě 5.1 / 5 satelitů a 1 subwoofer).

• Síťová karta - Umožní připojení do počítačové sítě. základním rozlišením je typ používaného média a podporovaná rychlost. Nejčastější připojení je přes kroucenou dvojlinku a konektor RJ45 nebo bezdrátový přenos Wifi alias IEEE802.11. Karta pro připojení přes RJ45 bývá obvykle součástí základní desky, pro bezdrátové připojení bývá samozřejmostí u přenosných počítačů, ale u stolních je spíše řešena jako přídavná karta na přání.

• Modem - HW zařízení zprostředkovávající připojení mezi počítači a pro připojení k internetu. Název je odvozen od slova MODulator / DEModulator, kdy modem převádí (moduluje) jeden signál na jiný (analogový na digitální, frekvenci na jinou frekvenci) a druhý modem zpátky na původní druh signálu (demoduluje). Výběr modemu je vhodné přenechat odborníkovi. Liší se dle provedení (externí či interní), typu určení (pro analogovou linku, pro digitální linku, pro nějaký druh širokopásmového připojení, pro mobilní sítě) a mají různé vlastnosti (např. rychlost přenosu dat, možnost faxování). Kvalita spojení je závislá na daném modemu a kvalitě přenosové trasy.
• Karty pro práci s videem - Existuje velké množství karet pro příjem televizního signálu. Obvyklé rozdělení je dle typu zpracovávaného signálu (analogový, digitální, satelitní) v externím nebo interním provedení. Důležitý je obslužný SW a nově existence ovladačů a oficiální podpora pro Windows Vista.
• Videostřižny - karty s různými vstupy a výstupy pro připojení analogových a digitálních video zařízení. Kromě přehrávání videa na počítači umožňují jeho úpravu včetně zvuku a různých efektů. Existuje opět velké množství střižen v interním i externím provedení. Důležitá je rozmanitost možností připojení a často je rozhodující typ a možnosti dodávaného software.

Příklad orientačního určení komponent: levná, střední, výkonná

Platnost léto 2007

Základní výběr dle systémových požadavků

• Minimální HW požadavky - Každý program může vyžadovat určité minimální požadavky, na základě kterých může být spuštěn. U operačního systému jsou to určité požadavky na HW jako velikost operační paměti, dostatečně rychlý procesor a dostatek místa na pevném disku. U aplikací to může být určitá verze operačního systému, určité minimální HW požadavky a případně další software, který je k plné funkčnosti vyžadován.
• Před instalací nebo koupí počítače a vybraného operačního systému je vhodné ověřit, zda bude instalaci možné provést a zda bude vše fungovat. Možné způsoby prověření vhodnosti HW pro vybraný OS (příklad Windows Vista):
• 1. Porovnat parametry počítače s minimálními HW požadavky pro Windows Vista.
• 2. Ověřit komponenty podle HCL. Hardware Compatibility List - Seznam hardware podporovaného a vyzkoušeného přímo firmou Microsoft. V případě, že hardware není v tomto seznamu, je doporučováno zjistit od výrobce, zda je zařízení ve Windows podporováno. U nepodporovaných zařízení je pro jejich funkčnost nezbytností najít ovladače a podpůrné soubory ještě před instalací Windows. Aktuální verzi lze nalézt na internetové adrese www.microsoft.com/hcl/
• 3. Ověření komponent - Některá zařízení jsou podporována přímo v OS, na rozdíl od jiných, která vyžadují podpůrný SW (aplikace a ovladače). Mnohá starší zařízení nejsou v nových OS podporována a je možné, že je nebude možné nikdy používat. Obvykle je toto psané ve specifikacích, na krabicích nebo na stránkách výrobce.

Základní systémové požadavky pro Windows Vista

• Navíc je vyžadován dostatek místa na pevném disku (cca 10GB) a DVD mechanika při instalaci z DVD.

Rozhodujeme při nákupu

• Počítač z vybraných komponent si můžete sestavit sami nebo raději z důvodu servisu vybrat vhodnou firmu. Pokud to chcete zkusit sami a nemáte dostatek zkušeností, poraďte se při výběru a buďte připravení, že můžou vzniknout komplikace. Dokumentace ke komponentům obvykle nebývá nebo je stručná a nepřesná. Pozor! Počítač není jen o sestavení, ale i o instalaci SW, ovladačů a případném připojení k internetu a dalších úkonech, které jsou pro začínající uživatele noční můrou. Nesprávným postupem a zapojením lze komponenty poškodit či zničit.
• Cena - Teoreticky by vyšší cena měla znamenat výkonnější počítač. Neznamená! Cena je dána marží prodejce a použitím různých komponent. Značkové komponenty a značková PC jsou obvykle dražší a měly by být kvalitnější. Cenu nelze přesně říct z jednoduché specifikace, ale je nutno oceňovat na základě jednotlivých komponent, a ty nebývají vždy přesně specifikovány, např. grafická karta GeForce 8 může být levná 8400 GS nebo několikanásobně dražší 8800 Ultra. Jednotlivé komponenty se navíc liší dle výrobce, kdy jsou použity různě kvalitní součástky a přibalen různý SW. Cenu mohou ovlivňovat i náklady za následnou správu a související náklady (např. za elektrickou energii). U některých komponent lze vyčíslit cenu/výkon (některé procesory, paměť RAM, pevné disky).
• Vzhled - Vzhled je dán typem skříně a částečně i komponenty v něm. Nelze podle typu skříně posuzovat výkon či kvalitu. Někteří méně zkušení lidé vybírají dle vzhledu a reklamních informací. Časem ale mohou být zklamáni. V počítačových firmách vám nabídnou optimální řešení, navíc s možností různých vzhledů. V některých případech lidé při koupi zjišťují rozměry klávesnice a skříně pro vhodný výběr nábytku, případně nábytek vybírají po koupi počítače, tzn. přizpůsobují nábytek počítači a obráceně. 
• Značka - Značka a kvalita je poměrně relativní, i když stále hraje velkou roli. Značku dělá servis, použité komponenty a působení v rámci města, země, kontinentu nebo celosvětově. Pravděpodobně nejznámějšími výrobci HW působící celosvětově jsou Dell, IBM, HP.
• V minulosti byly značkové počítače výhradně sestavovány z vlastních dílů. To zapříčinilo vysokou cenu jednotlivých dílů a občas i nedostupnost. Moje zkušenost je s pamětí, kdy dodání trvalo 5 týdnů a byla 4x dražší než do neznačkového počítače.
• Dnešní značkové počítače již tolik na vlastních dílech nestaví, ale i tak může být jejich servis a upgrade problematický a drahý. Neznačkové, složené ze standardních dílů, může servisovat téměř kdokoliv a díly jsou snadno dostupné a vyměnitelné.
• Značkové počítače bývají více odladěny a testovány. Některé sestavy mají omezenou možnost obměny z důvodu snahy o maximální stabilitu a díky existujícím úspěšným testům dané konfigurace.
• Servis - Dobrý servis může provést jak člověk zabývající se servisem, tak firma působící celosvětově. Problémem je rozsah potřebné podpory. Ve velkých firmách bývají oddělení specializující se na jednotlivé oblasti, a tak znalosti a zkušenosti jednoho člověka mohou být omezeny jen na určitou oblast. Pro nákup do domácnosti bývá výběr celkem jednoduchý, pro firmy to může být složitější a důležitá je pak specializace na jednotlivá řešení, doba řešení problémů a další konkrétní požadované podmínky. Řešením jsou pak obvykle vlastní firemní specialisté, najatá firma starající se o IT (Outsourcing) nebo využití více firem v závislosti na konkrétních problémech. Osobně mám dobré i špatné zkušenosti s představiteli značkových i neznačkových (garážových) servisů. Značkovým se dává větší důvěra, někdy však s neuvěřitelnými cenami.
• Plomba - Někdy je na krytu skříně plomba. Jejím porušením můžeme ztratit záruku a jsme tak odkázáni na servis a zásahy pouze od firmy, u které byl počítač zakoupen. U menších společností lze domluvit PC bez plomby. Nemožnost vlastních zásahů je častý důvod, proč si pokročilí uživatelé stavějí PC sami.
• Záruka - Obvyklá délka záruky na počítačovou sestavu je 1 až 2 roky nebo rozšířená na 3 a více roků (obvykle se netýká optických mechanik a periferií), lišit se může i dle regionu či celosvětově. Někdy se lze setkat s tzv. doživotní (životní cyklus je omezen určitými podmínkami). Součástí záruky může být podpora po telefonu nebo po internetu.
• Omezená záruka - Výrobci si mohou určit omezení a výjimky pro uplatnění a řešení záruk. Záruční a servisní podmínky je vhodné prostudovat. I když firmy musí dodržovat zákony dané v zemi prodeje, určují například tolerované počty vadných bodů u LCD (dané normou ISO 13406-2).

• Umístění - Počítač by měl být chráněn před přílišným teplem, prachem, cigaretovým kouřem, nadměrnou vlhkostí a vodou. Větrací otvory by neměly být zakryty, jinak může dojít k přehřívání a snížení životnosti komponent. V některých případech je vyžadován nějaký stupeň ochrany před fyzickým přístupem k počítači, a tím ochránit ho před odcizením (ať už komponent či dat). Před kolísáním napětí v elektrické síti může být vyžadována přepěťová ochrana nebo záložní zdroj UPS.
• Software - Ceny jsou při nákupu PC zvýhodněny. Nejčastěji je kupován operační systém, antivirový systém a kancelářský balík. Zkušení uživatelé mohou hledat alternativy v podobě volně šiřitelných programů.
• Počítačové pirátství - činnost zabývající se neoprávněným rozšiřováním programů, hudby či filmů chráněných autorským právem. Každý program či jiné dílo je vytvořeno někým, kdo si zaslouží odměnu. Pokud si nějaký program či hudbu nekoupíte přímo od autora či v obchodě, pak autor o odměnu přichází a vy můžete být právně stíháni.
• OEM (Original Equipment Manufacturer) - Termín pro "původního" výrobce SW nebo HW vybavení vyrábějícího pro jiné výrobce, kteří produkt dále začleňují do svých výrobků nebo ho dále prodávají pod svojí značkou (obvykle přidají vlastní dokumentaci a obal).  Například nVidia vyrábí čipy grafických karet a ty společně s návrhem doporučeného designu prodává výrobcům vyrábějícím grafické karty. Takto fungují i někteří velcí výrobci počítačů, kdy využívají dodavatele vyrábějícího některé části nebo celky pro více výrobců, upraví vzhled, ale součástky se příliš neliší od konkurentů. OEM HW je obvykle v jednodušším balení, tzv. bulk balení, a není určen pro koncové zákazníky. Součástí nebývá technická podpora, případně ani dokumentace. Někdy jsou na výrobky OEM poskytovány kratší záruky (např. u procesorů v balení OEM bez originálního chladiče).
• OEM (Original Equipment Manufacturer) Software - OEM Software je cenově zvýhodněný, určený k prodeji pouze s novým počítačem. SW je vázán k danému počítači nebo komponentě. Při vyřazení počítače nelze SW dále používat. V případě SW od firmy Microsoft je podpora OEM SW poskytována prodejcem, při koupi normální verze se lze obrátit přímo na podporu Microsoft.
• Retail - Maloobchodní provedení v podobě krabice. Kromě dokumentace a výrobku může být obohaceno zajímavým SW a nějakým dodatečným příslušenstvím za zvýhodněnou cenu. Někdy může existovat víc verzí Retail balení s různým obsahem, výrobce je obvykle odlišuje změnou nějakého písmena v názvu nebo uvedením jiného Partnumber.
• Příklady rozdílů mezi retail a bulk baleními (liší se dle výrobce či typu balení):